Vratislav II.
1061 - 1092
Historie
(1061–1092, král od roku 1085)
Papežský legát, jenž přijel do Čech za Spytihněvovým bratrem a nástupcem Vratislavem II. (1061-1092), udělil mu požehnání a vyslovil vzkaz, že ho papež jako „otec všech přijímá za syna“. Vratislavovi II. potvrdil užívání mitry papež Alexandr II. (1061-1073) a poté papež Řehoř VII. (1073-1085). Řehoř VII. mu také listinou z roku 1074 vyjádřil poděkování za placení poplatku.
Ale v té době již patrně Vratislav II. směřoval za královskou korunou. Již dříve se přimknul k římskému králi Jindřichovi IV. (1056-1105, císař od r. 1084), jemuž české vojsko pomohlo v boji se Sasy v bitvě u Homburgu na řece Unstrut. Na synodě konané v klášteře St. Albana v Mohuči na konci dubna roku 1185 udělil Jindřich IV. Vratislavovi II. hodnost krále českého a polského. Kosmas, který sněm v Mohuči klade patrně omylem do roku 1186, byl sám přítomen, když císař vlastnoručně na privilegium pražského biskupství připojil své znamení. Podle Kosmy „… císař se souhlasem a schválením všech velmožů své říše, vévod, markrabí, hrabat a biskupů učinil knížete českého Vratislava vládcem jak Čech, tak i Polska, vložil mu vlastní rukou na hlavu korunu královskou a přikázal arcibiskupu trevírskému Gilbertovi, aby knížete v jeho hlavním sídle Praze pomazal za krále a vstavil mu královskou čelenku na hlavu“. Poté podle Kosmy “Egilbert, arcibiskup trevírský, jsa poslušen císařova rozkazu, přijel do hlavního města Prahy a dne 15. června (v roce 1185 nebo podle Kosmy 1186) při slavné mši pomazal Vratislava, oděného královskými odznaky, za krále a posadil korunu na hlavu jeho i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho. Potom kněží a všichni velmoži třikrát volali: Vratislavu, králi i českému i polskému, vznešenému a mírumilovnému, od Boha korunovanému, dlouhý život, zdraví a vítězství! Potom třetího dne arcibiskup, byv obohacen nesmírným nákladem zlata a stříbra, hodným královské vznešenosti, a obdařen i jinými výslužkami a dary, vrátil se radosten s velikou poctou domů“.
Vratislav byl tedy dvakrát korunován, poprvé v Mohuči a podruhé v Praze. Udělení hodnosti polského krále je v historické literatuře předmětem dohadů. Vratislavův titul polského krále zůstal prázdným a není žádných indicií o tom, že by z něho byly vyvozovány nějaké nároky. Snad mohl tento titul připomínat doby Boleslava I. a II., kdy česká vláda sahala daleko na sever a východ, popřípadě někdejší aspirace knížete Břetislava I. Jindřich IV. prokázal Vratislavovi svou přízeň i tím, že mu postoupil Lužici a také marku míšeňskou, která se však záhy ocitla v rukou markraběte Roberta z brunšvického rodu Brunonů.
Vratislavovo povýšení vzbudilo dokonce u císařem podporovaného protipapeže Klementa III. (1080-1100) nelibost, patrně proto, že se tak stalo bez jeho účasti a souhlasu. Ve Vratislavův prospěch proto u Klementa III. intervenoval svým listem mohučský arcibiskup Wezilo. Ale ještě později v listu papeže Klementa III. se nedostalo Vratislavovi oslovení „rex“ (král), ale „princeps“ (přední muž, vládce). Staré tradiční oslovení českých panovníků „dux“ (kníže) tu ale užito nebylo.
Ještě před svým povýšením založil Vratislav II. druhé české biskupství v Olomouci a také kapitulu a kostel na Vyšehradě. Papež Řehoř VII. přislíbil Vratislavovi, že novému vyšehradskému kostelu, až bude dostavěn, pošle relikvie a udělí mu privilegia. Kronika kanovníka vyšehradského vzpomíná Vratislavovy zásluhy o vyšehradský kostel slovy: „podřídil týž král svrchu řečený chrám svatému kostelu Římskému. Kterýžto takovým způsobem založil, nesa na svých ramenou 12 nůší plných kamene ke cti spasitele, tak jak Konstantin císař založil kostel Římský“. Je tu tedy vyjádřena přímá vazba vyšehradského kostela k Římu, jinými slovy řečeno, vynětí z pravomoci pražských biskupů. Zakladatelské dílo Vratislavovo v tomto líčení následovalo císaře Konstantina.
Krátce po Vratislavově korunovaci vnikl jako dílo panovníkovo i benediktinský klášter v Opatovicích nad Labem, jehož fundace navázala na předchozí počin velmože Mikulce. Význačnou památkou z doby prvního českého krále Vratislava je kodex zvaný Vyšehradský se skvostnou malířskou výzdobou. Do let Vratislavovy vlády spadá i vznik rukopisu De civitate Dei svatého Augustina v pražské kapitulní knihovně, kde je na foliu s vyobrazením Nebeského Jeruzaléma namalována skupina osob označených jako BOEMENSES – Češi. Jinými slovy řečeno - české společenství je tu znázorněno jako součást Domu Božího. Tato iluminace dobře souzní s tím, že za Vratislava I. český vladař získáním královského titulu získal status rovnocenný jiným korunovaným panovníkům.
V době prvního českého krále Vratislava se rezidencí panovníka a centrem politické moci v zemi stal Vyšehrad. Podle kroniky Pulkavovy z let císaře Karla IV. první český král Vratislav „byl pohřben s obvyklými královskými poctami v kostele vyšehradském, který sám založil“. Úloha vladařského pohřebiště zůstala Vyšehradu i za Vratislavových nástupců, za knížete Konráda I. (1092) a za vlády Vratislavových synů. Na Vyšehradě byl pohřben syn krále Vratislava a podle textu listiny z roku 1130 devatenáctý český kníže Soběslav I. (1125-1140). I on měl nemalé zásluhy o vyšehradský kostel. Podle vyprávění kanovníka vyšehradského ho Soběslav „obnovil a obnovený zvelebil; neb dal stěny malovati, zlatou korunu v něm zavěsil, která váží 12 hřiven zlata, stříbra pak 80, mědi a železa bez čísla, dlažbu hlazenými kameny vykrášlil, přidal chodby kolem, pilíře na obou stranách přistavěl, cihlami vrch celý se střechami pokryl, klášter a dílny všechny dal pokrýt“.
Literatura:
K prvnímu českému králi Vratislavovi naposledy: Vratislav VANÍČEK: Vratislav II. (I.). První český král. Čechy v době evropského kulturního obratu v 11. století. Praha 2004; Lukáš REITINGER: Vratislav. První král Čechů. Praha 2017; Dále: Kronika Kosmova, kniha II, kap. 30 – FRB II, s. 106; Karel Hrdina (ed.): Kosmova kronika česká. Praha 1950, s. 113; CDB I, č. 61, s. 63; CDB I, č. 64, s. 67-68; CDB I, č. 72, s. 75-76; Václav NOVOTNÝ: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha 1913, s. 274. V Držení Budyšína je Vratislav doložen ve fundační listině kapituly vyšehradské, která je ovšem mladším falzem – CDB I, č. 387, s. 386-387.; Herbert KÜAS / Manfred KOBUCH: Rundkapellen des Wiprecht von Groitzsch. Bauwerk und Geschichte (= Veröffentlichungen des Landesmuseums für Vorgeschichte Dresden Bd. 15). Berlin 1977; Kronika Kosmova, kniha II, kap. 37 – FRB II, s. 114; Václav NOVOTNÝ: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha 1913, s. 245-253; Kronika Kosmova, kniha II, kap. 37 – FRB II, s. 117; Karel Hrdina (ed.): Kosmova kronika česká. Praha 1950, s. 124; Kronika Kosmova, kniha II, kap. 37 – FRB II, s. 114; Karel Hrdina (ed.): Kosmova kronika česká. Praha 1950, s. 121-122; Kronika Kosmova, kniha II, kap. 38 – FRB II, s. 118; Karel Hrdina (ed.): Kosmova kronika česká. Praha 1950, s. 125; Martin WIHODA: Vratislav I. In: Marie RYANTOVÁ, Petr VOREL (ed.): Čeští králové. Praha/Litomyšl 2008, s. 53-56; Rostislav NOVÝ: Český král Vratislav II. In: Jiří HUBER / Bořivoj NECHVÁTAL (ed.): Královský Vyšehrad. Sborník k 900. výročí úmrtí prvého českého krále Vratislava II. (1061-1092). Praha 1992, s. 14; srov. též Barbara KRZEMIEŃSKA: Boj knížete Břetislava I. o upevnění českého státu (1039-41). Rozpravy ČSAV 89. Praha 1979; Barbara KRZEMIEŃSKA: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Praha 1992; Joachim BAHLCKE (ed.): Geschichte der Oberslausitz. Herrschaft, Gesellschaft und Kultur vom Mittelalter bis zum Ende des 20. Jahrhunderts. Leipzig 2001, s. 59; CDB I. č. 84, s. 90-91; CDB I, č. 94, s. 101-102; Percy Ernst SCHRAMM: Böhmen und das Regnum: Die Verleihung der Königswürde an die Herzöge von Böhmen (1085/86, 1158, 1198/1203). In: J. FLECKENSTEIN, K. SCHMIT (ed.): Adel und Kirche. G. Tellenbach zum 65. Geburtstag dargebracht von Freunden und Schülern. Freiburg/Basel/Wien 1968, s. 354; Josef ŽEMLIČKA: Mitra českých knížat. Sborník společnosti přátel starožitností 3. Miroslavu Richterovi k životnímu jubileu. Praha 1992, s. 20; Václav NOVOTNÝ: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha 1913, s. 123-124; Václav NOVOTNÝ: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha 1913, s. 142-145; CDB I, č. 69, s. 72-73; Václav NOVOTNÝ: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha 1913, s. 161; Letopis kanovníka vyšehradského - FRB II, s. 206; založení vyšehradského kostela bylo později v době Karla IV. vylíčeno v kronice Přibíka Pulkavy z Radenína – FRB V, s. 57-58; český překlad: Kroniky doby Karla IV. Praha 1987, s. 308-309; CDB I, č. 386 (falzum 12. stol.), s. 368-371; Václav NOVOTNÝ: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha 1913, s. 284; Pavel VLČEK / Petr SOMMER / Dušan FOLTÝN: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 401; K vyšehradskému kodexu mj.: Karel STEJSKAL: Vyšehradský kodex a jeho místo v ottónském umění. In: Jiří HUBER / Bořivoj NECHVÁTAL (ed.): Královský Vyšehrad. Sborník k 900. výročí úmrtí prvého českého krále Vratislava II. (1061-1092). Praha 1992, s. 26-43; Pavel ČERNÝ: Kodex vyšehradský, „korunovační charakter“ jeho iluminované výzdoby a některé aspekty „politické teologie“ 11. století. In: Bořivoj NECHVÁTAL / Jiří HUBER / Jan KOTOUS (ed.): Královský Vyšehrad II. Sborník příspěvků ke křesťanskému miléniu a k posvěcení zvonů na kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla. Praha / Kostelní Vydří 2001, s. 32-56; FRB V, s. 61. Srov. dále: Zuzana VŠETEČKOVÁ: Sarkofág krále Vratislava II. v kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě? In: Bořivoj NECHVÁTAL, Jiří HUBER, Jan KOTOUS (red.): Královský Vyšehrad III. Sborník příspěvků ze semináře Vyšehrad a Přemyslovci. Praha 2007, s. 203-242.
Mapy
Rozsah Vratislavova panství (leden 1061 až leden 1092).
Vratislavova válečná tažení.
Vratislavova válečná tažení proti Míšeňsku.
