Vratislav II.

1061 - 1092

Historie

(1061–1092, král od roku 1085)

Papežský legát, jenž přijel do Čech za Spytihněvovým bratrem a nástupcem Vratislavem II. (1061-1092), udělil mu požehnání a vyslovil vzkaz, že ho papež jako „otec všech přijímá za syna“. Vratislavovi II. potvrdil užívání mitry papež Alexandr II. (1061-1073) a poté papež Řehoř VII. (1073-1085). Řehoř VII. mu také listinou z roku 1074 vyjádřil poděkování za placení poplatku.

Ale v té době již patrně Vratislav II. směřoval za královskou korunou. Již dříve se přimknul k římskému králi Jindřichovi IV. (1056-1105, císař od r. 1084), jemuž české vojsko pomohlo v boji se Sasy v bitvě u Homburgu na řece Unstrut. Na synodě konané v klášteře St. Albana v Mohuči na konci dubna roku 1185 udělil Jindřich IV. Vratislavovi II. hodnost krále českého a polského. Kosmas, který sněm v Mohuči klade patrně omylem do roku 1186, byl sám přítomen, když císař vlastnoručně na privilegium pražského biskupství připojil své znamení. Podle Kosmy „… císař se souhlasem a schválením všech velmožů své říše, vévod, markrabí, hrabat a biskupů učinil knížete českého Vratislava vládcem jak Čech, tak i Polska, vložil mu vlastní rukou na hlavu korunu královskou a přikázal arcibiskupu trevírskému Gilbertovi, aby knížete v jeho hlavním sídle Praze pomazal za krále a vstavil mu královskou čelenku na hlavu“. Poté podle Kosmy “Egilbert, arcibiskup trevírský, jsa poslušen císařova rozkazu, přijel do hlavního města Prahy a dne 15. června (v roce 1185 nebo podle Kosmy 1186) při slavné mši pomazal Vratislava, oděného královskými odznaky, za krále a posadil korunu na hlavu jeho i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho. Potom kněží a všichni velmoži třikrát volali: Vratislavu, králi i českému i polskému, vznešenému a mírumilovnému, od Boha korunovanému, dlouhý život, zdraví a vítězství! Potom třetího dne arcibiskup, byv obohacen nesmírným nákladem zlata a stříbra, hodným královské vznešenosti, a obdařen i jinými výslužkami a dary, vrátil se radosten s velikou poctou domů“.

Vratislav byl tedy dvakrát korunován, poprvé v Mohuči a podruhé v Praze. Udělení hodnosti polského krále je v historické literatuře předmětem dohadů. Vratislavův titul polského krále zůstal prázdným a není žádných indicií o tom, že by z něho byly vyvozovány nějaké nároky. Snad mohl tento titul připomínat doby Boleslava I. a II., kdy česká vláda sahala daleko na sever a východ, popřípadě někdejší aspirace knížete Břetislava I. Jindřich IV. prokázal Vratislavovi svou přízeň i tím, že mu postoupil Lužici a také marku míšeňskou, která se však záhy ocitla v rukou markraběte Roberta z brunšvického rodu Brunonů.

Vratislavovo povýšení vzbudilo dokonce u císařem podporovaného protipapeže Klementa III. (1080-1100) nelibost, patrně proto, že se tak stalo bez jeho účasti a souhlasu. Ve Vratislavův prospěch proto u Klementa III. intervenoval svým listem mohučský arcibiskup Wezilo. Ale ještě později v listu papeže Klementa III. se nedostalo Vratislavovi oslovení „rex“ (král), ale „princeps“ (přední muž, vládce). Staré tradiční oslovení českých panovníků „dux“ (kníže) tu ale užito nebylo.

Ještě před svým povýšením založil Vratislav II. druhé české biskupství v Olomouci a také kapitulu a kostel na Vyšehradě. Papež Řehoř VII. přislíbil Vratislavovi, že novému vyšehradskému kostelu, až bude dostavěn, pošle relikvie a udělí mu privilegia. Kronika kanovníka vyšehradského vzpomíná Vratislavovy zásluhy o vyšehradský kostel slovy: „podřídil týž král svrchu řečený chrám svatému kostelu Římskému. Kterýžto takovým způsobem založil, nesa na svých ramenou 12 nůší plných kamene ke cti spasitele, tak jak Konstantin císař založil kostel Římský“. Je tu tedy vyjádřena přímá vazba vyšehradského kostela k Římu, jinými slovy řečeno, vynětí z pravomoci pražských biskupů. Zakladatelské dílo Vratislavovo v tomto líčení následovalo císaře Konstantina.

Krátce po Vratislavově korunovaci vnikl jako dílo panovníkovo i benediktinský klášter v Opatovicích nad Labem, jehož fundace navázala na předchozí počin velmože Mikulce. Význačnou památkou z doby prvního českého krále Vratislava je kodex zvaný Vyšehradský se skvostnou malířskou výzdobou. Do let Vratislavovy vlády spadá i vznik rukopisu De civitate Dei svatého Augustina v pražské kapitulní knihovně, kde je na foliu s vyobrazením Nebeského Jeruzaléma namalována skupina osob označených jako BOEMENSES – Češi. Jinými slovy řečeno - české společenství je tu znázorněno jako součást Domu Božího. Tato iluminace dobře souzní s tím, že za Vratislava I. český vladař získáním královského titulu získal status rovnocenný jiným korunovaným panovníkům.

V době prvního českého krále Vratislava se rezidencí panovníka a centrem politické moci v zemi stal Vyšehrad. Podle kroniky Pulkavovy z let císaře Karla IV. první český král Vratislav „byl pohřben s obvyklými královskými poctami v kostele vyšehradském, který sám založil“. Úloha vladařského pohřebiště zůstala Vyšehradu i za Vratislavových nástupců, za knížete Konráda I. (1092) a za vlády Vratislavových synů. Na Vyšehradě byl pohřben syn krále Vratislava a podle textu listiny z roku 1130 devatenáctý český kníže Soběslav I. (1125-1140). I on měl nemalé zásluhy o vyšehradský kostel. Podle vyprávění kanovníka vyšehradského ho Soběslav „obnovil a obnovený zvelebil; neb dal stěny malovati, zlatou korunu v něm zavěsil, která váží 12 hřiven zlata, stříbra pak 80, mědi a železa bez čísla, dlažbu hlazenými kameny vykrášlil, přidal chodby kolem, pilíře na obou stranách přistavěl, cihlami vrch celý se střechami pokryl, klášter a dílny všechny dal pokrýt“.

Mapy

Rozsah Vratislavova panství (leden 1061 až leden 1092).

Vratislavova válečná tažení.

Vratislavova válečná tažení proti Míšeňsku.

Lokality