Spytihněv II.
1055 - 1061
Historie
(1055–1061)
Po smrti Břetislavově (1035-1055) se nástupcem na knížecím stolci stal jeho syn Spytihněv II. Podle Kosmy „když kníže Spytihněv přijel k svátku svatého Václava do Prahy, viděl, že kostel svatého Víta není tak veliký, aby stačil lidu přicházejícímu odevšad na pouť. Tento kostel vystavěl někdy sám svatý Václav k podobenství kostela římského okrouhlý – v něm i tělo téhož svatého Václava odpočívalo – a rovněž i druhý kostelík, přilehlý a jakoby v předsíni toho kostela ležící, kde uprostřed na velmi těsné ploše byl hrob svatého Vojtěcha. Kníže, uznav proto za nejlepší oba zbořiti a vystavěti jeden veliký kostel oběma dědicům země české, vyměřil ihned v dlouhém okruhu místo pro kostel a položil základy; stavba se hemží lidmi, zdi se zdvíhají; ale šťastné jeho počátky hned příštího roku přetrhla smrt knížete nevčasná“. Spytihněv obdaroval i klášter benediktinů na Ostrově a založil kapitulu v Litoměřicích.
Podle záznamu v kodexu Collectio canonum vatikánské knihovny, který sestavil kardinál Deusdedit v osmdesátých letech 11. století, udělil papež Mikuláš II. (1058-1061) knížeti Spytihněvovi II. za roční poplatek právo užívat mitru. Mitra byla znamením hodnosti, které nosili římští patriciové. V 11. století udělovali papežové právo nosit mitru vysokým církevním hodnostářům – arcibiskupům, biskupům a opatům, tak papež Lev IX. udělil v roce 1049 právo nosit mitru trevírskému arcibiskupovi. Pod korunou nosili mitru i císařové, byla výrazem toho, že spolu s císařskou korunovací byl císař povyšován na římského patricie.
Kronikář Kosmas s podivem udělení práva nosit mitru nezmiňuje. Uvádí ale, že Spytihněv se na počátku postu odíval do biskupského pláště s kožíškem a do kněžské sukně. Mitra se stala znamením, které svými asociacemi nepochybně povyšovalo Spytihněva nad jiné nekorunované teritoriální pány a dodávala českému knížeti nový lesk a také byla viditelným vyjádřením přízně papežského stolce.
Literatura:
Kronika Kosmova, kniha II, kap. 17 – FRB II, s. 92; Karel Hrdina (ed.): Kosmova kronika česká. Praha 1950, s. 100; CDB I, č. 56, s. 60; CDB I, č. 55, s. 53-60; Václav NOVOTNÝ: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha 1913, s. 105-106; CDB I, č. 57, s. 60; srov.: Gelasius DOBNER: Kritischer Beweiss, dass die Mütze (Mitra), welche der römische P Alexander II. dem böhmischen Herzog Wratislaw verliehen, nichts anderes als eine Chormütze oder sogenannte bischöfliche Chorkappe gewesen sei. Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böhmen III. Prag 1777, s. 131-163; Václav NOVOTNÝ: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha 1913, s. 103-105; Percy Ernst SCHRAMM: Herrschaftszeichen und Staatssymbolik Bd. I. (= Schriften der Monumenta Germaniae historica 13/I). Stuttgart 1954, s. 74-77; Percy Ernst SCHRAMM: Böhmen und das Regnum: Die Verleihung der Königswürde an die Herzöge von Böhmen (1085/86, 1158, 1198/1203). In: Josef FLECKENSTEIN / Karl SCHMID (ed.): Adel und Kirche. Gerd Tellenbach zum 65. Geburtstag dargebracht von Freunden und Schülern. Freiburg / Basel / Wien 1968, s. 346-364; Percy Ernst SCHRAMM: Kaiser, Könige und Päpste. Gesammelte Aufsätze zur Geschichte des Mittelalters. Bd. IV/2. Stuttgart 1971, s. 518-520; Jaroslav KADLEC: Přehled českých církevních dějin I. Praha 1991, s. 78-79; Josef ŽEMLIČKA: Mitra českých knížat. Sborník společnosti přátel starožitností 3. Miroslavu Richterovi k životnímu jubileu. Praha 1992, s. 17-22; Lexikon für Theologie und Kirche 7. Freiburg im Breisgau 1935, s. 242; Percy Ernst SCHRAMM: Herrschaftszeichen und Staatssymbolik Bd. I. (= Schriften der Monumenta Germaniae historica 13/I). Stuttgart 1954, s. 68-74. Koruna vložená na mitře se opírá i o biblický text: Sírachovec 45, 12; Kronika Kosmova, kniha II, kap. 16 – FRB II, s. 91; Karel Hrdina (ed.): Kosmova kronika česká. Praha 1950, s. 99.
Mapy
Rozsah moci knížete Spytihněva II. (leden 1055 až leden 1061).
