Ladislav Pohrobek

1453 - 1457

Historie

(1453–23. listopadu 1457)

Léta po smrti Albrechta II. Habsburského.

Albrecht II. byl sice zvolen římským králem a korunován v Uhrách i v Čechách, ale nebyl mu dopřán čas, aby vládu nad velikou středoevropskou říši, která tak začala vznikat, skutečně stabilizoval.

Několik měsíců po smrti Albrechtově se ve Frankfurtu sešel říšský sněm a zvolil 2. února 1440 římským králem Friedricha Štýrského. V Cáchách byl Friedrich III. korunován v roce 1442 a o deset let později 19. března roku 1452 byl korunován v Římě. Byla to poslední korunovace císaře Svaté říše římské, která se v Římě konala. Friedrich III. se stal poručníkem Ladislava Pohrobka, který se narodil po smrti svého otce krále Albrechta II. v noci z 21. na 22. února 1440 v Komárně.

V Uhrách i v českém království nastala po smrti krále Albrechta Habsburského doba bezvládí. Část české stavovské obce vyjednávala o nástup na český královský trůn s Kazimírem Jagellonským, jiní jednali s bavorským vévodou Albrechtem, který však kandidaturu nakonec nepřijal. V Uhrách dala Alžběta, dcera Zikmunda Lucemburského a vdova po králi Albrechtovi prohlásit za krále svého syna Ladislava, jenž dostal přízvisko Pohrobek, a dala ani ne tříměsíční dítě korunovat ve Stoličném Bělehradě (15. května 1440), kde obřad vykonal ostřihomský arcibiskup Dyonisius Szécsi. Ale sněm v Budíně zvolil už na počátku března roku 1440 uherským králem polského krále Vladislava III. Jagellonského, přestože jeho nástup na trůn nebylo možné opřít o „dědické“ nároky. Požadavek legitimity tu nebyl vzat v potaz a Vladislav byl 17. července 1440 ve Stoličném Bělehradě korunován – i tady byl koronátorem ostřihomský arcibiskup Dyonisius Szécsi. Protože ale svatoštěpánskou korunu držela královna Alžběta, muselo být použito jiné koruny, sňaté z relikvie hlavy sv. Štěpána. Na legimitu insignií se tu nedbalo. Vladislav ale za tažení proti expandujícím Turkům v bitvě u Varny 10. listopadu roku 1444 zahynul.

Pod dojmem zpráv o katastrofální porážce uznal uherský sněm nárok Ladislava Pohrobka na královský trůn a jmenoval sedm hlavních kapitánů pověřených správou země. Když ztroskotala jednání s Friedrichem III. o vydání maličkého Ladislava do Uher, zvolila uherská šlechta za zemského správce Jana Hunyadiho.

V Čechách se po smrti vlivného Ptáčka z Pirkštejna v září 1444 v Kutné Hoře stal hejtmanem mocného východočeského landfrídu Jiří z Poděbrad, kterému bylo tehdy dvacet čtyři let. O čtyři roky později ze 2. na 3. září 1448 se vojsko vedené Jiřím z Poděbrad zmocnilo Prahy, kde do té doby vládla protivná skupina nejvyššího purkrabího Menharta z Hradce. Mocenský nástup Jiřího z Poděbrad ale přinesl i stmelení nespokojenců s tímto vývojem – v únoru roku 1449 vznikla tzv. strakonická jednota, s níž musel v následující době Jiří z Poděbrad bojovat. Postavení Jiřího z Poděbrad jako zemského správce uznal v roce 1451 Friedrich III. Habsburský a v dubnu roku 1452 zemský sněm Jiřího ustanovil na dva roky zemským správcem.

Podobně jako v uherském království, i v Čechách viselo nástupnictví Ladislava Pohrobka po léta ve vzduchu. Ladislavův opatrovník římský král a od roku 1452 císař Friedrich III. však opakovaně vyslancům českých i uherských stavů odmítal Ladislava vydat. Když vojsko složené z kontingentu hornorakouských a dolnorakouských stavů a oddílů z Čech i z Uher oblehlo na konci srpna 1452 císaře Friedricha III. ve Vídeňském Novém Městě, musel císař ustoupit a bohatý a vlivný magnát Ondřej Celský odvezl 4. září 1452 Ladislava do Vídně.

Na jaře roku 1453 se Jiří z Poděbrad sešel ve Vídni s Ladislavem Pohrobkem a 1. května po slavné mši mu složil i se svým doprovodem přísahu. Ladislav svým zápisem naopak potvrdil požadavky českého sněmu a slíbil přísahat na zemské svobody na hranici i při korunovaci. Správcovství Jiřího z Poděbrad prodloužil o dalších šest let po uplynutí dvouleté lhůty stanovené českým sněmem v roce 1452.

Ladislav Pohrobek přijel 6. července 1453 do Brna, kde byl uveden do kostela sv. Petra. Druhý den složil přísahu na zemské svobody a přijal hold moravských stavů. Na den sv. Michala 29. září 1453 české stavy v Jihlavě přijaly Ladislava za českého krále a složily mu slib věrnosti. Dne 19. října vyjel Ladislav z Jihlavy a na pomezí Čech a Moravy složil přísahu na bibli, zavázal se v ní, že bude dodržovat všechny úmluvy. Někteří z českých pánů pak provolali: “Přijměte, Čechové, krále Ladislava za dědičného, avšak voleného krále!“. Tato formulace dobře vyjadřuje situaci, kdy část české stavovské obce uznávala dědičnou legitimitu Ladislavova nástupu na trůn, ale druhá strana trvala na volitelnosti krále.

Přes Kutnou Horu Ladislav cestoval ku Praze, kam dorazil 24. října, kde byl slavnostně přijat. Hned v neděli 28. října 1453 na svátek sv. Šimona a Judy byl Ladislav Pohrobek v Praze korunován.Královská koruna byla ke korunovačnímu aktu dovezena z Karlštejna a po jeho skončení jí tam Jiří z Poděbrad navrátil. Skutečným vladařem v zemi zůstával její „gubernátor“ Jiří z Poděbrad.

V roce 1453, kdy byla na hlavu Ladislava Pohrobka vložena svatováclavská koruna, dobyli Turci Konstantinopol, zabili byzantského císaře a vyvraždili tamní křesťanské obyvatelstvo. Uherské království, kde jako správce vládl Jan Hunyadi, napadli Turci o tři roky později. Hunyadi turecké vojsko v bitvě svedené 22. července 1456 porazil, ale vzápětí zemřel a o Uhry se odehrálo další kolo boje. Ladislav Pohrobek se do Uher vypravil doprovázen Ondřejem Celským, jehož jmenoval nejvyšším uherským hejtmanem. Syn Jánose Hunyadiho Ladislav dal Ondřeje Celského v Bělehradě zavraždit a krále Ladislava zajmout. Ale nakonec se karta obrátila. Ladislav Hunyadi byl na hradě v Budíně 14. března 1457 zatčen a o dva dny později sťat, jeho mladší bratr Matyáš řečený Korvín, pozdější uherský a „český“ král byl rovněž uvězněn a převezen do Vídně.

Na konci září roku 1457 přijel Ladislav Pohrobek opětně do Prahy. Připravovala se jeho svatba s dcerou francouzského krále Karla VII. Magdalenou. Bylo vysláno poselstvo do Francie pro Ladislavovu nevěstu a „připravovali se k téj svadbě velmi s stravú, vínem a tak i jinými rozličnými věcmi k tomu příslušejícími. Neb na té svadbě měli jsú býti rozliční lidé z ciziech zemí; neb jsú byli zváni král polský a král římský i jiní rozliční lidé, páni urození a kniežata z dalekých vlastí na tu svadbu. A proto král kázal dělati tanchauz na rynku na Starém Městě, aby tancovali a veselé to vedli, kolby a jiné ty věci světské, jakož tento biedný svět káže“. Ale 21. listopadu mladý král Ladislav onemocněl a o dva dny později ve věku pouhých 18 let 23. listopadu 1457 zemřel. Dva dny po úmrtí byl pohřben v Praze v katedrále sv. Víta. Dřevo, z něhož byl proveden „tanchúz“ – budova pro svatební tance a veselí, bylo použito na krov kostela Matky Boží Před Týnem. Ve fámách kolujících zejména v katolickém prostředí Vídně a Vratislavi byl z nenadálé smrti Ladislava Pohrobka obviňován Jiří z Poděbrad, jeho žena Johana i nejvyšší kněz českých utrakvistů Jan Rokycana.

Ladislav Pohrobek byl vychováván na dvoře císaře Friedricha III., který měl mimořádný smysl pro vladařskou reprezentaci prostřednictvím architektury a uměleckých děl a neváhal na ní vynakládat velké prostředky, přestože celý svůj život prožil ve velké finanční tísni. Friedrich III. byl také náruživým sběratelem – mimo jiné ho fascinovaly drahé kameny, klenoty a vzácné rukopisy. Toto ovzduší Ladislava silně poznamenalo a jeho zálibu v knihách posílila i výchova v humanistickém duchu, které se mu na dvoře strýce a poručníka dostalo. Na žádost Ladislavova vychovatele a učitele Kaspera Wendela sepsal Aeneas Sylvius Piccolomini pojednání „De liberorum educatione… ad Ladislaum Ungariae et Bohemiae regem“. Itálii poznal mladý Ladislav Pohrobek, když ho Friedrich III. vzal s sebou na korunovační cestu do Říma.

Jako Friedrichův odchovanec se Ladislav Pohrobek projevil v okamžiku, kdy byl prohlášen plnoletým. Na císaři neváhal požadovat, aby mu předal vzácnou knihovnu náležející kdysi jeho otci Albrechtovi II. V ní byla vzácná díla, která se do Albrechtových rukou dostala z majetku Lucemburků Václava IV. a Zikmunda. Ale Ladislav usiloval o získání knih i jinými cestami. Tak požádal aragonského krále Alfonse o knihu o životě a činech římských hrdinů. Pro Ladislava Pohrobka opsal mnich benediktinského kláštera v Melku Simon latinskou gramatiku Aelia Donata (rukopis Rakouské národní knihovny Cod. 23). Dochovala se i Ladislavova modlitební kniha, kodex malého formátu chovaný v klášterní knihovně v Teplé. Jeho druhá část se hlásí k českému prostředí modlitbou ke svatému Václavovi i takovým detailem, jakým je vyobrazení točenice, tak oblíbené v rukopisech krále Václava IV. Tentýž iluminátor, jenž pracoval na druhé části Ladislavovy modlitební knihy, vyzdobil i rukopis latinsko-německo-českého slovníku, který vznikl přímo pro Ladislava Pohrobka.

Do kontextu rakouského umění patří Ladislavova podobizna chovaná ve Vídni. Na jiném obraze je Ladislav Pohrobek zpodoben spolu se svou snoubenkou Magdalenou Francouzskou. V obou případech má Ladislav Pohrobek světlé dlouhé a do vln nakadeřené vlasy, tak jak o něm vypráví i text českého letopisce, totiž že to byl „mládeneček pěkný a kadeřavý“.

Ve stopách předcházejících českých králů Ladislav Pohrobek obdaroval katedrálu sv. Víta, když jí po své korunovaci věnoval svou korunovační kappu s drahocennou perlovou ozdobou, nebesa z červeného aksamitu a nádherný zlatý kříž posázený kamejemi a drahokamy.

Je pravděpodobné, že pokud by se Ladislav Pohrobek dožil vyššího věku, stal by se patrně velkým objednavatelem uměleckých děl a s jeho jménem by byla spjata pozoruhodná dvorská kultura. Ale neočekávaná smrt mladého Ladislava způsobila, že dějiny šly jinými cestami.

Mapy

Cesty Ladislava Pohrobka, únor 1440 až listopad 1457.