Albrecht II. Habsburský

Historie

(1438–1439)

Albrecht (II.) se narodil 10. srpna roku 1397 ve Vídni jako syn rakouského vévody Albrechta IV. a jeho manželky Jany Žofie z rodu Wittelsbachů. V září roku 1411 byl v Prešpurku zasnouben s tehdy dvouletou Alžbětou, dcerou Zikmunda Lucemburského, jenž současně prohlásil Albrechta za svého syna. Těmto zásnubám a adopci předcházely starší dohody. Už 16. srpna 1402 Zikmund uzavřel ve Vídni úmluvu s Habsburky, v níž je v případě své bezdětnosti ustanovil za nástupce na uherském trůně. V polovině září pak Zikmund v Prešpurku prohlásil za svého dědice rakouského vévodu Albrechta IV. Uherský sněm 21. září 1402 toto ujednání potvrdil a uherští biskupové, hodnostáři a šlechta ho stvrdili přísahami a pečetěmi. Dědické nástupnictví mezi Habsburky a Lucemburky, směřující k integraci střední Evropy, se ale opíralo i o starší dohody uzavřené v únoru roku 1364 v Brně mezi Karlem IV., jeho synem Václavem a markrabětem Janem Jindřichem na jedné straně a rakouskými vévody Rudolfem, Albrechtem a Leopoldem a jejich sestrou Markétou na straně druhé.

Zikmundovu zeti Albrechtovi se nedostalo dobrého vzdělání, byl to rytíř a voják, jehož předností byla vitálnost, zdatnost a rozhodnost a zároveň i spolehlivost. Císař Zikmund si ho zjevně oblíbil a Albrecht mu byl od počátku oddaným stoupencem, mimo jiné i v boji s českými husity. Dne 28. července 1421 byl Albrecht při Zikmundově korunovace v chrámu sv. Víta nad nepoddajnou Prahou. Krátce po fiasku křížové výpravy do Čech Zikmund Lucemburský 28. září 1421 uzavřel v Prešpurku svatební smlouvu o sňatku své dcery Alžběty s Albrechtem. Nedlouho poté Albrechtovi zastavil České Budějovice a několik jihomoravských měst. V listopadu 1421 se pak velká část moravské šlechty na sněmu v Brně zřekla husitství.

Svatba rakouského vévody Albrechta Habsburského se Zikmundovou dcerou Alžbětou se konala ve Vídni v dubnu 1422. V říjnu následujícího roku Zikmund udělil Albrechtovi a Alžbětě v léno markrabství moravské. Když pak byla v létě roku 1436 za Zikmundovy přítomnosti v Jihlavě vyhlášena kompaktáta a Zikmund byl po mnoha předcházejících jednáních přijat za českého krále, byl u těchto událostí přítomen i Zikmundův zeť a adoptivní syn Albrecht. Poté, co 9. prosince 1437 císař Zikmund ve Znojmě zemřel, Albrecht Habsburský převezl jeho pozůstatky k pohřbu do Velkého Varadína (rumunsky Oradea).

Už před smrtí Zikmundovou se v Čechách formovala opozice proti Albrechtovi Habsburskému, která chtěla na český královský trůn prosadit prince Kazimíra, mladšího bratra polského krále Vladislava III. V Krakově by byli rádi sáhli i po koruně uherské, ale už 18. prosince 1437 uznal Albrechtovo nástupnictví uherský sněm a první den roku 1438 byl Albrecht ve Stoličném Bělehradě korunován svatoštěpánskou korunou. Jeho nástupnictví se v Uhrách odehrálo podobně, jako kdysi Zikmundovo. Legitimoval ho sňatek s dcerou zemřelého krále, zároveň ale musel Albrecht vyjádřit souhlas s požadavky uherských stavů.

V Říši kurfiřti zvolili Albrechta za římského krále 18. března 1438. Ten volbu přijal slavnostním aktem vykonaným 29. dubna ve vídeňském chrámu sv. Štěpána, ale ke korunovaci římským králem až do konce jeho života nedošlo.

V Čechách se 27. prosince 1437 pro Albrechtovo nástupnictví vyslovila velká část českého sněmu. Souhlas ale nebyl úplný, protože dílčí podporu měla i polská kandidatura. Opozice prohlásila 29. května 1438 na Mělníku za českého krále tehdy jedenáctiletého Kazimíra Jagellonského. Albrecht ale jednal rychle a rozhodně. Dne 13. června 1438 vjel do Prahy a tady podle výpovědi českého letopisce: „…přijat jest slavně do pražských měst. Proti němu vyšel Filbert, biskup konstanský, s preláty a kanovníky pražskými a učením pražským; měšťané se všemi řemeslníky s korúhvemi a s sviecemi slavně jeho přivedli po městě na rynk pražský až do jeho hospody“.

Pozítří 15. června 1438 na den sv. Víta „řečený král volený jel na hrad pražský s pány urozenými a tam prelátové, kanovníci pražský s žákovstvem vyšli proti němu před bránu Strahovskú s svátostmi. I dáno jemu požehnánie od legáta i uveden jest na Hrad do kostela sv. Víta, kdežto byl při mši svaté. A potom provodili ho zase do Prahy slavné“ Na Staroměstském náměstí pak slíbili „páni zemští a páni pražští“ Albrechtovi věrnost a poslušnost. Tento ceremoniál na Staroměstském náměstí připomíná slib věrnosti císaři Zikmundovi, který se na témže místě odehrál v srpnu 1436.

O Albrechtově korunovaci 29. června 1438 přináší svědectví české letopisy: „…Téhož léta v neděli den sv. Petra a Pavla korunován jest král Albrecht na hradě pražském skrze biskupy konstanského, olomúčského, ostřejomského, kdež při tom bylo množstvie veliké kniežat, vejvod, pánuov, rytieřstva, panoší; a potom vobědvali na Hradě na velikém palácu, a opět doprovodili krále pod korunú slavně do měst pražských, kdežto metali penieze a groše lidem“.

Noc před korunovací strávil Albrecht na Pražském hradě. Ráno pro něj přišlo procesí s biskupem Filibertem z Coutances, olomouckým biskupem Pavlem z Miličína, litomyšlským biskupem Nikodémem a dalšími církevními hodnostáři. Vyhledali krále na jeho loži a pak ho doprovodili do chrámu sv. Víta. Čeští velmožové při tom nesli vladařské insignie – meč, žezlo, jablko a korunu. S nimi šel pod nebesy Albrecht. V chrámu před hlavním oltářem složil během mše trojí přísahu. Tady během obřadu oděn v humerál, albu a dalmatiku přijal zlatou čapku, meč, žezlo a jablko. Pak mu byla sňata čapka a poté, co poklekl, čtyři páni pozdvihli korunu a Oldřich z Rožmberka se třikrát dotázal, zda je vůle českých pánů aby byl Albrecht korunován. Poté, co zazněla odpověď „rádi“, páni spolu s olomouckým biskupem třikrát vložili Albrechtovi korunu na hlavu. Následně zazněl chorál „Svatý Václave“ a „Te Deum“. Pak prohlásil Oldřich z Rožmberka: „Páni čeští, hle, král tento je pánem koruny České!“. Po korunovačním obřadu pasoval Albrecht sto rytířů a pak následovala hostina v královském paláci.

Korunovační obřad tím, jak byl proveden, se výrazně vymykal korunovačnímu řádu z doby Karla IV. Při Albrechtově korunovaci si přisvojili výraznou roli čeští velmožové. To bylo neslýchané, protože nejen pomazání krále, ale i vsazení koruny na hlavu bylo právem a povinností pražských arcibiskupů. Korunovační řád byl sestaven tak, aby se český vladař stal králem z Boží milosti. Tím, že panovníkovi vložili korunu na hlavu velmoži, bylo manifestováno, že nový vladař se stal králem z jejich vůle. V proměně ceremoniálu se zřetelně zračí důsledky husitské revoluce. Albrechtova korunovace se stala manifestací politické síly českého panstva na úkor posvátnosti obřadu.

Po skončení korunovační hostiny přijel nový král před Staroměstskou radnici, kde se na náměstí odehrálo představení reagující na stávající situaci. Byla tu vozová hradba a na vozech byli lidé ozbrojení cepy a kyji. Králi vyjel vstříc muž divokého vzezření, jenž se vydával za polského prince Kazimíra. Prohlásil, že přijel pozdě a vzdal se králi na milost.

Realita ale tak jednoduchá nebyla. Albrecht musel v Čechách čelit opozici. Několik týdnů jeho vojsko bezvýsledně obléhalo silně opevněný Tábor. Dne 21. října 1438 odejel Albrecht do Slezska a do Prahy se již nikdy nevrátil. Vratislav, kam dorazil 18. listopadu 1438, opustil 4. března následujícího roku. Přes Olomouc směřoval do Uher, kde hrozilo turecké nebezpečí. V Neszmély u Ostřihomi zemřel 27. října roku 1439 na úplavici a byl pochován ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérváru).

Mapy

Vojenská tažení Albrechta II. Rakouského v českých zemích.