Praha – Klášter premonstrátů na Strahově

1143

Strahov

Klášter premonstrátů

Z textu listiny olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z let 1143-1148 plyne, že fundace kláštera na Strahově knížetem a pozdějším králem Vladislavem II. (I.) měla jakousi předehru: “Zatímco spravoval pražský kostel důstojný biskup Jan (1134-1139), svatostí života vynikající a ve veškeré počestnosti mravů znamenitý. Ten, dozvěděv se o touze mé vůle, jakož byl muž bohabojný, zbožně skrze nás obětoval Bohu statky a ostatní potřebné věci na stavbu příbytku pro bratří toho řádu. A ačkoli předčasná smrt předčasně urvala hojnější ovoce jeho dobré vůle, přece neumenšila, jak věříme, před očima velebnosti Boží…“. Ještě za vlády knížete Soběslava II. se tedy olomoucký bískup Jindřich Zdík s podporou pražského biskupa jana I. a knížete Soběslava I. pokusil založit klášter řeholních kanovníků, přičemž inspirací mu byla zjevně jeho druhá návštěva Jeruzaléma v roce 1137.

Po té, co zemřel kníže Soběslav I. i pražský biskup Jan I., jejich nástupci kníže Vladislav a pražský biskup Oto „osvíceni milostí Ducha svatého, velmi ochotně si přáli dostavět dílo Boží a projevovali radost nad tím, že v jejich dnech jak počtem, tak zásluhou přibývá lidu sloužícího Bohu, a proto si žádali knížecí štědrostí dát pevný základ tomuto místu, na které také přemnoho potřebných věcí v bohatě plynoucí dobročinnosti věnovali jak pan vévoda a důstojná a Bohu oddaná paní vévodkyně, tak svrchu jmenovaný biskup“. Patrně tehdy padlo rozhodnutí přivést na Strahov premonstráty.

Podle letopisu milevského opata Jarlocha po smrti knížete Soběslava I. “jeho nástupce, slavný Vladislav, jakož i manželka jeho, vysoce urozená Gertruda, sestra dříve řečeného krále Konráda, povzbuzeni příkladem a napomínáním řečeného biskupa (Jindřicha Zdíka), založili nový kostel novému řádu, postavivše překrásnou stavbu na hoře Strahově, jehož jméno změnili na horu Sion“. Biskup Jindřich Zdík si po úradě se zakladateli vyžádal řeholníky z kláštera ve Steinfeldu (in der Eifel). Probošt ze Steinfeldu odcestoval do Čech a vzal s sebou své spolubratry s jistým Gotšalkem. Po příchodu do Prahy se „zavázal k přijetí místa a pak, navraceje se do vlasti, zůstavil tu vzpomenutého Gotšalka ze strany své s bratry, kteří by pro konvent připravili příbytky, prozatím dřevěné. A když byly zhotoveny, zase po uplynutí roku se týž probošt vrátil a přivedl s sebou konvent duchovních i s opatem, kterého zvolili, jehož jméno bylo Gezo“.

Podle Vincenciova letopisu biskup Jindřich Zdík „ s přízní a stědrou finanční podporou pana knížete (Vladislava II.) spolu s jeho manželkou, paní Gertrudou štastné paměti, sestrou krále Konráda, vystavěl klášter na hoře Strahov, dílo hodné krále, které nazval druhým jménem hora Sión“.

Někdy mezi lety 1143-1148 byl pořízen záznam biskupa Jindřicha Zdíka o vzniku kláštera, v němž je podán výčet obdarování, které učinil pražský biskup Jan a kníže Vladislav se svou manželkou Gertrudou. Když olomoucký biskup Jindřich Zdík 25. června roku 1150 zemřel, byl pohřben ve strahovském klášteře, o který se tak zasloužil. První manželka knížete Vladislava II. Gertruda Babenberská zemřela 4. srpna téhož roku a i ona byla pochována na Strahově, odkud byly později její pozůstatky přeneseny do Doksan. Na Strahov dal kníže Vladislav na výchovu i svého syna Vojtěcha.

K roku 1173 zapsal milevský opat Jarloch, že když se král Vladislav cítil slabý a nemocný, svěřil správu země svému synu Fridrichovi. Sobě ponechal pouze Budyni a některé jiné statky. Na Strahově pak dal vystavět dům, nazývaný opatský, s místnosti a jiným příslušenstvím, kde chtěl zůstávat a očekávat tam konec svých dnů. Zakladatel kláštera druhý český král však konec svého života na Strahově neprožil. Zemřel 18. ledna 1175 v exilu v cizině a byl pochován v Míšni, odkud byly jeho pozůstatky převezeny se souhlasem knížete Soběslava I. do strahovského kláštera „který od základů byl vystavěl“. Klášter na Strahově se tak zařadil do nepočetné skupiny míst, v nichž byl pohřben některý z českých vladařů.

Když v roce 1178 k Praze přitáhl kníže Fridrich, syn krále Vladislava I., *„obrátil se na Strahov, kde ho bratři onoho kostela velkolepě přivítali jakožto ochránce a syna své ho prvního zakladatele a vyšli mu naproti v hedvábných kápích za zpěvu 'Advenisti'. To jim později (kníže) Soběslav vyčítal a oni svého zpěvu litovali, protože Fridrich jim ani jiným klášterům nebyl tak nakloněn, jako byl Soběslav, natož pak jeho otec král, jenž byl otcem všech řeholníků“. *

K roku 1182 zapsal milevský opat Jarloch: *„ strahovský kostel byl podruhé vysvěcen, totiž dne 26. dubna, řečeným Vojtěchem, ctihodným arcibiskupem salcburského kostela, a to proto, že byl posunut hlavní oltář a vyvýšen kůr. Přítomni byli téměř všichni kanovníci pražského kostela a mnoho opatů, z nichž jeden a to vynikající, třebaže podle svého úsudku nejposlednější, opat Gotšalk, ozdobil tuto slavnost svým kázáním. Mezi jiným, o čem mluvil, pravil také toto: Hle, jsem přítomen, ó nejdražší bratři, druhému vašemu posvěcení, já, jenž jsem se zúčastnil i prvního, a zdá se mi, že vidím dům velmi odlišný od tehdejšího. Tehdy byl totiž chudý na statky a bohatý na zásluhy, nyní naopak na statcích vzrostl a kázeň v něm zašla“. *

Stavby kláštera byly poničeny požárem v roce 1258. Tehdy „dne 19. října v první dobu noční … byl kostel kláštera na hoře Sion, který se též nazývá Strahov, zapálen od svíčky, kterou jeden bratr, jenž tam spával, neopatrně v noci postavil u svého lůžka, a z dopuštění Božího, jehož prozřetelnost předvídala, že měl být ozdoben krásnější stavbou, byl zničen zuřivostí ohně se všemi budovami, které podle klášterního způsobu stály vedle sebe okolo rajského dvora. Tuto zkázu však, o které se myslilo, že pro svou velikost bude moci být napravena během dlouhé řady let, uvedla nečekaně během pěti let do původního stavu, ba mnohem krásnějšího, usilovná píle ctihodného pana Jana, jenž byl tehdy opatem toho místa, která - i když jinak účinná – zazářila v tomto díle ještě účinněji. Konečně mimo jiné, co opraví v lepší, dokončil dosti nádherným dílem v pátém roce po požáru, dne 17. září, kostel, jako od základů vystavěný, klenuv jej, a k němu po straně přistavěl kapli blahoslavené Voršily.“

Kostel strahovského kláštera byl původně založen jako trojlodní bazilika. Na trojlodí navazoval na východě transept, jehož obvodové zdi se zčásti zachovaly. Na tuto příčnou loď navazovala na východě v plné šíři hlavní lodi rozměrná střední apsida, z boku provázená velkými bočními apsidami. Zdivo těchto tří apsid se v jádře dochovalo. Je pravděpodobné, že toto ukončení kostela se třemi velkými apsidami bylo dílem přestavby, respektive stavební fáze dokončené ke svěcení v roce 1182. Na západě měl kostel dvouvěžové průčelí, jehož hranolové věže se zdvihaly nad západními poli lodí bočních. Stavba byla provedena z kvádříků kladených v pravidelných řádcích. Sklenuta byla pouze střední apsida, snad i apsidy boční, trojlodí mělo jen ploché stropy, sklenuto bylo až po požáru v roce 1258. K vlastnímu kostelu byly připojeny boční kaple. Apsidou ukončená kaple byla přistavěna k severnímu boku příční lodi, Obdélná kaple se pojila k východní části severní obvodové zdi trojlodí.

Na jižní straně kostela vyrostla klauzura. Její východní, jižní a západní křídlo spolu s kostelem obklopují čtverhranný rajský dvůr s křížovou chodbou, do dnešní podoby přestavěnou v letech 1614-1626. Ve východním křídle byla původně po boku kostela sakristie, dále k jihu průchozí (vstupní) prostor, schodiště do prvního patra, kapitulní síň a další dvě místnosti. V patře Kolmo na východní křídlo navazoval na jeho východní stranu křídlo. Jiné vystupovalo z východního boku klauzury k východu v prodloužení jejího jižního křídla, rozděleného do tří prostor, z nichž střední sloužila jako refektář.

Nejlépe je dochováno vnitřní členění západního křídla, které má tři prostory. Severní měla původně asi rovný strop, prostřední byla sklenuta čtyřmi klenbami na střední sloup. Jižní dlouhá prostora se čtyřmi sloupy v podélné ose byla zaklenuta na deset polí křížovými klenbami. Dochovalo se zčásti i obvodové zdivo prvního patra.

Z jižního křídla vystupoval do rajského dvora studniční stavení. V rajském dvoře byla původně rozměrná lichoběžníková nádrž napájená vodou.

Během renovace provedené po roce 1950 byly odkryty části románské stavby. Nalezené fragmenty s páskovým a rostlinným ornamentem nebyly patrně integrální součást vlastní architektury, ale pocházely buď z výzdoby oltáře, náhrobku apod.

Dochované části kostela a přilehlých budov, pokud jsou patrné, jsou strohé a jednoduché. Současně toto dílo vyniká čistotou a dokonalostí provedení. V architektuře kostela a klášterních budov vládla přísná monumentalita. V tomto ohledu měly stavby strahovského kláštera blízké k současně budovanému paláci Pražského hradu.

Literatura:

Vácslav Vladivoj TOMEK: Dějepis města Prahy 1. Praha 18922, s. 438-443; Jiří ČAREK: Románská Praha. Praha 1947, s. 196-197; Václav MENCL: Praha předrománská a románská. In: Václav CHALOUPECKÝ / Jan KVĚT / Václav MENCL: Praha románská. Praha, stavební a umělecký vývoj města. Praha 1948, s. 88-90; Dobroslav LÍBAL: Románský klášter na Strahově. In: Umění 1. Praha 1953, s. 181-197; Alois KUBÍČEK / Dobroslav LÍBAL: Strahov. Praha 1955; Dobroslav LÍBAL: Architektura románská. In: Zdeněk WIRTH / Augusta MÜLLEROVÁ (red.): Architektura v českém národním dědictví. Praha 1961, s. 44; Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 241-245; Erich BACHMANN: Vorromanische und romanische Architektur in Böhmen. In: Erich BACHMANN (ed.): Romanik in Böhmen. Geschichte, Architektur, Malerei, Plastik und Kunstgewerbe. München 1977, s. 79-80, 105; Anežka MERHAUTOVÁ / Dušan TŘEŠTÍK: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983, s. 164-165; Anežka MERHAUTOVÁ / Petr SOMMER: Strahovský klášter. Jeho založení a románská bazilika. In: Umění 47. Praha 1999, s. 154-168; Anežka MERHAUTOVÁ / Petr SOMMER: Strahovský klášter. Stavební dějiny baziliky od roku 1182 do doby opata Lohelia. In: Umění 48. Praha 2000, s. 302-314; Petr SOMMER: K začátkům premonstrátské kanonie v Praze na Strahově. In: Archaeologia Pragensia 5. Praha 1984, s. 97-102; Pavel VLČEK / Petr SOMMER / Dušan FOLTÝN: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 442-451; Pavel VLČEK (ed.): Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha 2000, s. 348-360; Zdeněk DRAGOUN: Praha 885-1310. Kapitoly o románské a raně gotické architektuře. Praha 2002, s. 116-128; Filip Milan SUCHAN: Počátky Strahova. In: Michal MAŠEK / Petr SOMMER / Josef ŽEMLIČKA a kolektiv: Vladislav II. druhý král z Přemyslova rodu. K 850. výročí jeho korunovace. Praha 2009, s. 11-16; CDB I, č. 156, s. 157-161; překlad do českého jazyka podle Filip Milan SUCHAN: Počátky Strahova. In: Michal MAŠEK / Petr SOMMER / Josef ŽEMLIČKA a kolektiv: Vladislav II. druhý král z Přemyslova rodu. K 850. výročí jeho korunovace. Praha 2009, s. 11-12.