Oldříš – hradiště

Historie

po roce 995 - po r. 1140

Pňov-Předhradí

hradiště

Hradiště Oldříš vzniklo v místě ležícím poblíž dnešní obce Pňov-Předhradí, v krajině jen mírně zvlněné, či rovinaté s močály a lužními lesy na řekách Cidlině a Labi. Uvádí se, že se tak stalo nejspíše poté, co bylo v roce 995 zničeno hradiště Libice, v závěrečném období vlády knížete Boleslava II. († 999), ale je dost dobře možné, že se tak stalo až o něco poději.

V letopisu Jindřicha z Heimburku je stručné sdělení o smrti knížete Oldřicha, „který vystavěl Oldříš“. Podle kroniky Dalimilovy kníže Oldřich (1012-1033), když byl svatým Janem zázračně vysvobozen z polského zajetí, postavil v Oldříši kostel sv. Jana Křtitele, který však v době, kdy tato kronika byla psána, byl již pustý. Psaným slovem byla ale Oldříš poprvé zmíněna v kronice Kosmově v líčení střetu knížete Vladislava I. (1109-1117) s bratrem Soběslavem, jenž se spojil s polským knížetem Boleslavem III. Odtud se dovídáme, že polské vojsko na svém tažení dorazilo k řece Labi poblíž hradu Oldříše.

Hradiště Oldříš zaniklo nejspíše po roce 1140 za vlády knížete, později krále Vladislava I., který patně zdejší území daroval klášteru sv. Jiří na Pražském, hradě. Důvodem brzkého konce hradu Oldříše byla snad i skutečnost, že tato lokalita byla ohrožována záplavami. Tehdy vzniklo v místě nepříliš vzdáleném nové hradiště Havraň.

Hradiště Oldříš mělo rozloha ca. 8 hektarů. Jeho obvod zesilovalo obvodové opevněním – val s palisádou na vrcholu. Z kostela, který byl pustý již v první polovině 14. století, pochází reliéf nalezený na počátku 20. století při opravě jednoho z domů ve vesnici Pňov.