Mělník

poč. 11. století

Mělník je situován na nápadném návrší zdvihajícím se nad soutokem Labe a Vltavy. Zdejší krajina je velmi úrodná, a proto byla již osídlena dávno před příchodem Slovanů a před dobou, z níž pochází první písemné zprávy o tomto území.

Legenda „Fuit in provincia Boemorum“ vypráví, že „kníže jménem Bořivoj, který ještě žil v pohanství a manželku si vzal ze země jiné, dceru Slavibora knížete jménem Lidmilu …“. Podle legendy Kristiánovy měl kníže Bořivoj „manželku jménem Ludmilu, dceru Slavibora, lecha z kraje slovanského, který od starodávna Pšov se jmenoval, nyní od novějších podle města nedávno vystaveného Mělník se nazývá“. Údaj legendy Fuit, podle něhož svatá Ludmila pocházela “z jiné země“ a sdělení legendy Kristiánovy, že byla z kraje zvaného Pšov, není patrně v rozporu. Svazek Bořivoje a svaté Ludmily patří do doby, kdy česká země nebyla ještě zdaleka celá ovládána Přemyslovci, respektive v této době Bořivojem. Na každý pád se z Kristiánovy legendy poprvé dovídáme o existenci Mělníka, odkud vzešla manželka prvního pokřtěného knížete z rodu Přemyslovců.

Znovu je Mělník doložen na začátku 11. století, kdy byl patrně sídlem vdovy po knížeti Boleslavovi II. († 999) Emmy, která se titulovala jako „královna“. Tehdy byly totiž raženy mince nesoucí opis „ENMA REGINA“ na líci, na rubu pak „CIVTAS MELNIC“. Odtud je zjevné, že na Mělníku existovala pod patronátem královny Emmy mincovna, jedna z mála v tehdejších Čechách vedle mincoven v Praze, na Vyšehradě, a před vyvražděním Slavníkovců v Malíně a na Libici. Tato Emma byla objednavatelkou kodexu obsahujícího ilustrovanou Gumpoldovu legendu o životě sv. Václava, uloženého v univerzitní knihovně ve Würzburku. Nas první straně kodexu, kde je vyobrazení Krista korunujícího svatého Václava, je před ním zachycena klečící postava Emmy, označené nápisem jako objednavatelka kodexu. (HUNC LIBELLUM HEMA VENERABILIS PRINCIPISSA PRO REMEDIO ANIME SUE IN HONOREM BEATI VENCEZLAUVI MARTIRIS FIERI IUSSIT.

K osobě Boleslavovy manželky Emmy se snad vztahuje i zmínka v rukopise o životě sv. Oldřicha, biskupa v Augsburku (923-973).

Podobně jako ve Staré Boleslavi, v Litoměřicích a na Vyšehradě, vznikla i na Mělníce kapitula. Nejstarší období její existence dosvědčuje Mělnický evangeliář, na jehož přídeští je zápis o tom, že velmož (comes) Střezivoj zaslíbil Bohu svého syna Velislava, oznámil to v kostele, aby tento chlapec konal službu mezi strážci kostela. Proboštu mělnické kapituly Šebířovi věnoval kanovník pražské kapituly Kosmas sepsání své kroniky. Mkilevsklý opat Jarloch ve své kronice vypráví, že po té, co „salcburské arcibiskup Vojtěch (Adalbert) ztratil na císařův zásah v době rozkolu (stalo se tak v roce 1177) … své biskupství, spokojil se s mělnickým proboštstvím, zůstával v Čechách a světil duchovní a také kostely …“.

Při nejmenším od doby, kdy ho držela vdova po Boleslavovi II. Emma, stal se Mělník sídlem ovdovělých manželek českých vladařů. O podobě mělnického hradiště v 10-12 století víme jen velmi málo. Útržkovité jsou stávající znalosti o jeho opevnění. Stávající stavba kostela sv. Petra a Pavla, v sobě skrývá pozůstatky románského kostela. Je to zejména jižní věž v jihozápadním nároží, která snad mohla být součástí dvouvěžového průčelí někdejšího kapitulního chrámu. Ten pravděpodobně vznikl na místě starší sakrální stavby, o níž však nic bližšího nevíme.

Severně od kostela sv. Petra a Pavla bylo už v raných dobách existence Mělníka sídlo, jehož místo zaujímá stávající zámek. Jeho pozůstatky z doby románského slohu se zachovaly v jeho zdivu na západní straně. Vlastní hradiště provázela v okolí menší sídla, takovým byla i vesnice Pšovka s kostelem sv. Vavřince. Mělník nepochybně patřil do skupiny nejstarších center raného přemyslovského státu.

Literatura:

Kronika Kosmova - Josef EMLER (ed.): Fontes rerum bohemicarum II. Praha 1874, s. 28; Josef EMLER (ed.): Fontes rerum bohemicarum II. Praha 1874, s. 1; August SEDLÁČEK: Místopisný slovník historický. Praha 1908, s. 593; Václav NOVOTNÝ: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha 1913, s. 687; J. V. ŠIMÁK: České dějiny I/5. Středověká kolonisace v zemích českých. Praha 1938, s. 809; Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 165; Václav NOVOTNÝ: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha 1913, s. 687; J. V. ŠIMÁK: České dějiny I/5. Středověká kolonisace v zemích českých. Praha 1938, s. 810; August SEDLÁČEK: Hrady, zámky a tvrze království českého 15. Kouřimsko. Vltavsko a J.-Z. Boleslavsko. Praha 19272, s. 58-61; J. V. ŠIMÁK: České dějiny I/5. Středověká kolonisace v zemích českých. Praha 1938, s. 809-811.; Vácslav Vladivoj TOMEK: Dějepis města Prahy VII. Praha 19062, s. 368; k úmrtí královny Johany a jejímu odkazu srov. tzv. Staré letopisy české – František PALACKÝ (ed.): Staří letopisové čeští. Praha 1829, s. 211; August SEDLÁČEK: Místopisný slovník historický. Praha 1908, s. 593; August SEDLÁČEK: Hrady, zámky a tvrze království českého 15. Kouřimsko. Vltavsko a J.-Z. Boleslavsko. Praha 19272, s. 61; Antonín PODLAHA: Soupis památek historických a uměleckých v království českém 6. Politický okres mělnický. Praha 1899, s. 96, 134, obr. 204; Antonín PODLAHA: Z účtů kostela Svatovítského v Praze z konce XV. a z poč. XVI. stol. In: Památky archæologické 26. Praha 1914, s. 127; Viktor KOTRBA: Zwei Meister der jagellonischen Hofkunst. Meister Hanns (Hanusch) Spiess von Frankfurt und Meister Hanns (Hanusch) Schoeller von Nürnberg. In: Umění 20. Praha 1972, s. 252, 253.; Kamil HILBERT: Proboštský chrám sv. Petra a Pavla na Mělníce. In: Památky archæologické 28. Praha 1916, s. 199.