Libice – hradiště
Historie
9. století - požár 1130
hradiště
Libice nad Cidlinou
Na ploše libického hradiště je doloženo osídlení dávno před tím, než počínají písemné zprávy. Podle kroniky Kosmovy zemřel v roce 981 kníže Slavník, jehož sídlem byla Libice ležící, jak Kosmas píše, *“v místě, kde řeka Cidlina tratí své jméno, ústíc do volnějšího toku Labe“.*Podle následujícího Kosmova údaje Slavník ovládal velkou část země. Setkáme se i s názorem, že Slavník byl spřízněn s Přemyslovci.
Hmatatelným výrazem jeho postavení byla i skutečnost, že na Libici byly tehdy raženy mince. Libice tak patřila k velmi malému počtu míst v Čechách, kde existovala mincovna a s ní související zpracování kovů. Nástupce Slavníkův Soběslav dal razit denár s nápisem LIVBVZ (tj. Libice) obklopující vyobrazení kaplice, na líci pak s opisem ZOBESLAVa hlavou ozdobenou vínkem.
Z rodu knížete Slavníka vzešel druhý biskup pražský svatý Vojtěch, který patří k nejvýznamnějším osobnostem v raných dějinách českého státu. Ze sepsání Bruna z Querfurtu se dovídáme, že magdeburský biskup Adalbert, ještě jako misijní biskup vyslaný do Prus, cestoval přes slavníkovské území a Vojtěcha tehdy biřmoval.
Na den svatého Václava v září roku 995 bylo hradiště Libice přepadeno, jeho obyvatelé pobiti, jmenovitě pak bratři svatého Vojtěcha. Ti byli 10. října pochováni v kostele sv. Bonifáce. Vražda Vojtěchových rodičů a bratrů je vylíčena i v Jana Kanaparia sepsání života sv. Vojtěcha, aniž je tu však zmíněna Libice, kde k této události došlo.Tím bylo zničeno poslední knížectví v Čechách, které mohlo konkurovat Přemyslovcům.
Když v roce 1108 dal kníže Svatopluk vyvraždit rod Vršovců, byl na Libici zabit Božej se svým synem Bořutem. Božej tu snad zastával úřad kastelána.Jak vyvraždění Slavníkovců, tak i rodu Vršovců, vyznačovalo dlouhodobý proces ovládnutí země Přemyslovci.
V listině knížete Soběslava I. pro kostel vyšehradský, v níž jsou potvrzeny statky a příjmy vyšehradské kapituly, jsou uvedeny příjmy z řady míst označených jako „město“ (civitas), mezi nimiž figuruje i Libice. Je tu jmenována v řadě s takovými místy, jako Praha, Vyšehrad, Žatec, Litoměřice, Boleslav, Kouřim a Plzeň, kterým jsme zde věnovali zvláštní texty. Jde tu vesměs o centra, která představovala v jednotlivých částech země pilíře moci rodu Přemyslovců.Tady ale zprávy o Libici nadlouho mizí, zjevně ztratila na významu, podobně jako i jiná hradiště. V době Přemysla Otakara I. byla již Libice, stejně Tak jako nepříliš vzdálené hradiště Oldříš, v rukou kláštera sv. Jiří na Pražském hradě.
Libické hradiště je položeno na nízké terase nad bažinatou nivou řeky Labe v blízkosti soutoku s Cidlinou. Dvě nepravidelné plochy hradiště jsou spolu spojeny úzkou šíjí, celková plocha činí ca. 24 hektarů. Východní část hradiště, kde leží stávající vesnice, je dnes označována jako předhradí, zatímco západní jako akropole, ačkoliv vůči předhradí nijak nevyniká výškou a zdvihá se nad okolní terén jen asi o šest metrů. Už v době okolo roku 800 byly obě části hradiště chráněny opevněním s dřevohlinitým jádrem na vnější i vnitřní straně zesíleným na sucho postavenou kamennou plentou, případně dřevěnými fošnami.
V ploše západní části libické akropole odkryl archeologický výzkum Rudolfa Turka negativní stopy po vybraných základech kostela na půdorysu kříže.Byl dlouhý necelých dvacet osm metru, příčná loď byla dlouhá před dvacet metrů. V příčné lodi byly v prodloužení boků lodi hlavní stopy po základu hranolových pilířů – odtud se soudilo, že v obou bočních ramenech transeptu byly empory, jejichž čela obrácená do křížení spočívala na dvojici arkád. Na západě měl tento kostel jednoduchou obdélnou loď a na východě k podélné ose kostela příčně položené obdélné pole otevřené do apsidy. V koutě vymezeném jižním ramenem příčné lodi a jižním bokem chóru byla prostora na obdélném půdorysu, další k ní přiléhala na východě. Zdivo bylo provedeno z naplocho kladených opukových kamenů spojených maltou. Na podlaze tohoto kostela byly nalezeny stopy požáru, je proto pravděpodobné, že tento kostel byl poškozen požárem při dobytí a vyplenění hradiště v roce 995. Rudolf Turek kdysi upozornil na jistou obdobnost a kaplí na půdorysu kříže někdejší kaple na císařské falci ve Werla v Dolním Sasku.
Jižně od kostela ležel roubený knížecí palác, uvnitř s maltovou podlahou. Mezi tímto palácem a lodí kostela ležel menší dům, který patrně sloužil pro kněze.
Literatura:
Rudolf TUREK: Architektura v pravěku a v době předrománské: In: Zdeněk WIRTH / Augusta MÜLLEROVÁ (red.): Architektura v českém národním dědictví. Praha 1961, s. 33-35; Rudolf TUREK: Čechy na úsvitě dějin. Praha 1963, s. 222-224; Rudolf TUREK: Libice knížecí hradisko X. věku. Praha 1966-68; Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 157-159; Rudolf TUREK: Libice nad Cidlinou. Monumentální stavby vnitřního hradiska. In: Sborník Národního muzea A – Historie 35. Praha 1981, s. 1-72; Rostislav NOVÝ / Jiří SLÁMA / Jana ZACHOVÁ: Slavníkovci ve středověkém písemnictví. Praha 1987; Jiří SLÁMA / Petr CHARVÁT: Vyvraždění Slavníkovců. Praha 1992; Jarmila PRINCOVÁ – JUSTOVÁ: Knížecí prostředí na slavníkovské Libici ve světle archeologických objevů, Archeologické rozhledy 47. Praha 1995, s. 252-266; Jiří SLÁMA: Svatý Vojtěch a slavníkovská Libice. In: Jaroslav V. POLC (ed.): Svatý Vojtěch. Sborník k miléniu. Praha 1997, s. 16-40; Jarmila PRINCOVÁ-JUSTOVÁ: Libice v době svatého Vojtěcha. In: Zofia KURNATOWSKA (ed.): Tropami świętego Wojciecha (= Prace Komisji Archeologicznej Wydziału Historii i Nauk Społecznych Poznańskiego Towarzystwa Przyjaciół nauk. 18). Poznań 1999, s. 11-35; Jarmila PRINCOVÁ: Libice. In: Alfried WIECZOREK / Hans-Martin HINZ: Střed Evropy okolo roku 1000. Stuttgart / Praha 2002, s. 136; Jarmila PRINCOVÁ / Jan MAŘÍK: Libice nad Cidlinou – stav a perspektivy výzkumu. In: Archeologické rozhledy 58. Praha 2006, s. 643-667; Jan MAŘÍK: Libice nad Cidlinou. In: Pavel KOUŘIL (ed.): Velká Morava a počátky křesťanství. Brno 2014, s. 263-267.