Jihlava – Klášter dominikánů s kostelem sv. Kříže

1247

Klášter dominikánů s kostelem sv. Kříže

Bývalý dominikánský klášter s kostelem sv. Kříže leží ve východní části města. Klášterní kostel sestává z dlouhého chóru a sinového trojlodí. Prostor presbytáře dlouhého téměř 22 m je vznosný a výškově dimenzovaný. Půdorysně se presbytář skládá ze dvou přibližně čtvercových polí, nad nimiž jsou šestidílné klenby, a z pětibokého závěru sklenutého paprsčitě. Klenbu presbytáře nesly jednoduché a svazkové přípory - jednoduché v místech odpovídajících středům šestidílných kleneb a v koutech závěru a trojdílné na rozhraní polí. Válcové dříky všech přípor byly ve svém průběhu dvakrát přerušeny talířovými prstenci. Kalichovité nebo košovité hlavice přípor zdobí motiv plastických palmet nebo úponků s trojlisty. Na krycích deskách hlavic spočívají srdčitě vykrojené náběžní štítky, v nichž kořenila klenební žebra. Vysoká a štíhlá okna presbytáře byla původně opatřena kružbami. Na vnější straně zesilují zdivo presbytáře opěráky.

K pilířům, které nesly z obou stran triumfální oblouk a zároveň i východní oblouky severní i jižní mezilodní arkády, jsou ve značné výši nad úrovní podlahy přiloženy zkrácené válcové přípory s kalichovitými hlavicemi, které jsou zdobeny jazykovitými listy, zavinutými ve vrcholu do bobulí a rostlinným dekorem. Hlavice ukončují polygonální abaky. Tyto přípory nesly pás vypínající triumfální oblouk, pásy podložené mezilodní arkádě a klenební žebra. Utváření těchto pilířů prozrazuje, že se už v první etapě výstavby počítalo se založením sinového trojlodí a že v něm asi analogicky měly být křížové pilíře s příporami vloženými do pravoúhle ustoupených nároží a přiloženými k osám jejich jednotlivých boků.

Obvodové zdivo trojlodí vzniklo alespoň zčásti v téže fázi, jak dosvědčuje hrotitě ukončený portál v ose jeho západního průčelí. Jeho formy jsou blízké příporám při triumfálním oblouku. Do ústupků portálového ostění, které jsou tři na každé straně, byly vloženy sloupky s válcovými dříky a kalichovitými nebo košovitými hlavicemi, převážně zdobenými plastickým rostlinným dekorem. Na hlavicích sloupků spočívá na obou stranách vodorovná zalamovaná římsa. Do pravoúhlých ústupků členících záklenek jsou jako pokračování sloupků vloženy těžké a masívní oblouny. Vybíhají z patek, jimž jsou podloženy polygonální soklíky osazené na římse (podobné řešení se objevuje na portálu bývalého klášterního kostela v Hradišti nad Jizerou). Až ve druhé stavební etapě pokračovala výstavba síňového trojlodí. Podle stopy v severní zdi a změny v řešení okenních ostění ve zdi jižní je zřejmé, ženv této fázi byly obvodové zdi trojlodí dokončovány. Ve značné výši v nich byly osazeny prosté klenební konzoly v podobě obrácených jehlanů, na kterých spočívají bloky náběžních štítků s výběhy hruškovcových žeber.

Otázkou zůstává, kdy vznikly čtyři pilíře nesoucí klenby a oblouky mezilodních arkád (v literatuře jsou často datovány až do pozdního 14. století). Mají tvar v půdorysu protáhlého hranolu, jehož hrany člení široké výžlabky (objevuje se tu negativní profilace, s jakou se v českých zemích poprvé setkáváme ve velkém měřítku v chrámu cisterciáckého opatství ve Zlaté Koruně). K osám delších severních a jižních boků se pojí trojboké příložky s připojenými válcovými dříky, na jejichž hlavice byly osazeny náběhy meziklenebních a diagonálních žeber. Dva obdobně tvarované poloviční pilíře jsou přiloženy k vnitřní líci západní zdi trojlodí. Na tyto pilíře plynule navazují pásy mezilodních arkád, které u triumfálního oblouku neorganicky nasedají na starší náběh. Stávající křížové klenby trojlodí byly dodatečně neorganicky osazeny na starší náběhy v obvodových zdech.

Klášterní kostel dominikánů v Jihlavě je pozoruhodný mj. svým dlouhým, výškově dimenzovaným a polygonálně ukončeným chórem, který náleží k nejstarším svého druhu v českých zemích a řadí se tak na počátek dlouhé řady takto koncipovaných staveb. V jeho uplatnění se tu zcela zřetelně projevuje ohlas severofrancouzské gotiky, zejména takto utvářených kapiových staveb. Odráží se i ve výběru forem (svazkové přípory aj.).

Literatura:

GRUEBER Bernhard: Die Kunst des Mittelalters in Böhmen 2. Wien 1874, s. 39; PROKOP August: Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Wien 1904, s. 319-321; DENKSTEIN Vladimír: Raně gotická architektura žebravých řádů v Čechách a na Moravě. In: Akord 2. Praha 1938, s. 28; BACHMANN Erich: Sudentenländische Kunsträume im 13. Jahrhudert (= Beiträge zur Geschichte der Kunst im Sudeten- und Karpathenraum Bd. 3). Brünn / Leipzig 1941, s. 49-53; LÍBAL Dobroslav: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha 1948, s. 37-38; LÍBAL Dobroslav 1949a, s. 16; ŠAMÁNKOVÁ Eva, 1950, s. 162; BARTUŠEK Antonín, 1960, s. 28; MENCL Václav, 1960a, s. 24, 26; LÍBAL D., 1961a, s. 774; BACHMANN Erich, 1969, s. 81; BENÁKOVÁ Helena, 1974, s. 69n; KROUPA P., 1983b, s. 16-17; LÍBAL Dobroslav, 1984, s. 153; KUTHAN Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely. Vimperk 1994, s. 163-166; FOLTÝN Dušan a kolektiv: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 341-345; LÍBAL Dobroslav: Gotická architektura. In: CHADRABA Rudolf (ed.): Dějiny českého výtvarného umění I/1, Praha 1984, s. 153; KUTHAN, Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města. Hrady. Kláštery. Kostelys. Vimperk 1994.,163–166.