Budeč – Kostel Panny Marie

po roce 895 - ztráta významu na konci 12. století

Rotunda sv. Petra a kostel Panny Marie

Podle legendy Crescente fide sepsané v Bavorsku někdy v době okolo roku 975, český kníže Spytihněv „vystavěl chrám, svaté boží rodičky Marie a jiný k poctě svatého Petra, knížete Apoštolů“, aniž by byla poloha těchto kostelů blíže určena. V legendě Crescente fide přichází údaj o tom, že sv. Václav byl poslán na Budeč, aby se tam učil žaltáři u kněze jménem „Uenno“ (Učen).

Spytihněvovo založení kostela zasvěceného svatému Petru zmiňuje i mantovským biskupem Gumpoldem sepsaná legenda o životě sv. Václava, z doby po roce 983 a přání císaře Oty II. Ani tady však není zmínky o tom, že by tento svatopetrský kostel ležel na Budči. V Gumpoldově legendě je Budeč zmíněna jako místo (*„civitas“*), kam byl ze života otcova přiveden Spytihněvův syn Václav, aby tu dostal „literní učení“. Budeč figuruje i ve staroslověnské svatováclavské legendě jako místo, kde se svatý Václav “počal učiti knihám latinským a naučil se dobře“.

Spytihněvovo založení kostela sv. Petra na Budči je výslovně připomenuto až v legendě Kristiánově. Podle tohoto pramene, když zemřel kníže Vratislav, byl jeho syn Václav z Budče povolán do Prahy a vyvýšen na otcův vladařský stolec.

Někdy v druhé polovině 10. nebo v raném 11. století byla na Budči znovu opevněna akropole a to masívní hradbou širokou 13 metrů. Nicméně v následujícím období nastal zjevně úpadek významu budečského hradiště. Nasvědčuje tomu i okolnost, že v pramenech se nesetkáme se zmínkou o hradských úřednících na Budči. Dne 15. července roku 1262 král Přemysl Otakar II. a jeho manželka královna Kunhuta věnovali patronátní právo ke kostelu na Budči vyšehradské kapitule. V době, kdy v českých zemích vrcholilo zakládání nových měst, královská moc na Budeč rezignovala.

Osídlení Budče má starou minulost. Známky přítomnosti Slovanů tu byly zjištěny už pro dobu 6.-7. století. Od konce 8. či od první poloviny 9. století tu již mělo osídlení v prostoru vnitřního areálu hradiště podobu intenzivní a trvalejší. V té době byla tato plocha vymezena starým pravěkým opevněním z období knovízské kultury.

Asi od druhé poloviny osmdesátých let 9. století tu již bylo budováno opevnění akropole a to v době před vznikem rotundy, či v období její výstavby. Bylo to tedy ještě za života prvního doloženého vladaře z rodu Přemyslovců, knížete Bořivoje († asi 889), či jeho syna a nástupce knížete Spytihněva (894/895-915). Následně pak došlo na výstavbu fortifikace předhradí.

Rotundu na budečské akropoli lze pokládat za stavbu knížete Spytihněva, a protože kostely na Levém Hradci a na Pražském hradě založené knížetem Bořivojem nestojí, je patrně nejstarší doposud stojící stavbou v Čechách, její jádro vzniklo nejspíše někdy po roce 895. Loď budečské rotundy má mírně oválný půdorys. Její obvodové zdivo bylo zbudováno z opracovaných opukových a dílem i pískovcových kamenů. Vzhůru se síla zdiva zužuje. Původní stavbě náleží i klenba o na dobu vzniku malé tloušťce 30-40 cm. Loď se na východě otevírala do apsidy podkovovitého půdorysu. Ta byla v 17. století odstraněna a na jejím místě byl postaven nový pravoúhlý presbytář s postranní sakristií. K oblé lodi rotundy byla na severní straně dodatečně (uvádí se, že v pozdním 11. století) připojena druhá apsida. Na jejím místě byla v druhé polovině 12. století postavena hranolová věž s podvojnými sdruženými okny v horních dvou patrech. U rotundy existovalo pohřebiště, jehož nejstarší fáze skončila někdy na začátku druhé třetiny 10. století. Výbava hrobů se šperky velkomoravského typu ukazuje na to, že zde byli pohřbíváni lidé z privilegované vrstvy.

S rotundami, jejichž nejstarším dochovaným dokladem v Čechách je rotunda na Budči, se setkáváme již dříve na Moravě (Mikulčice). Jejich genetické pravzory byly hledány buď v Dalmácii (Zadar, rotunda sv. Donáta), v končinách při východním pobřeží Jaderského moře, jindy pak v tradici architektury západního křesťanství (Řím – S. Stefano Rotondo), kde se centrální stavby rovněž budovaly. Centrální stavby vznikaly i na území říše – vzpomenout tu lze Karlem Velikým zbudovaný dóm v Cáchách, rotundu sv. Michaela ve Fuldě ad. Taková genetická orientace by byla v souladu se zprávou, že na Budči se sv. Václav učil latinským knihám.

Na vnitřním hradišti (akropoli) zaujímá na jihozápadě místo obdélný areál označovaný jako knížecí dvorec, chráněný zčásti zjištěnou palisádou. V severozápadní části tohoto okrsku je situována již zmíněná rotunda i nejstarší pohřebiště v jejím sousedství. Tato area má výměru ca. 4500 metrů čtverečních. Ještě do konce 9. a začátku 10. století byla datována výstavba vnějšího opevnění severního předhradí.

Někdy na konci první třetiny či před polovinou 10. století došlo podle novějšího datování výsledků archeologických průzkumů k významným událostem. Na jižním předpolí hradiště byl nalezen hromadný hrob, v němž bylo uloženo několik desítek těl mužů, jejichž pozůstatky nesly stopy těžkých zranění včetně násilně oddělených hlav. V hrobě bylo uloženo jen několik ženských těl. S touto drastickou událostí snad souvisí i konec pohřbívání u rotundy a zánik zmíněného dvorce. Tehdy došlo i k zničení nejstarší fortifikace.

Následně došlo k výstavbě nového opevnění akropole a předhradí. V blízkosti rotundy toto nové opevnění zčásti překrylo starší pohřebiště. V prostoru akropole ale mimo rámec někdejšího knížecího dvorce byl ve druhé třetině 10. století zbudován i druhý kostel. Je zmiňován až v Hájkově české kronice vydané v roce 1541. Byl tehdy (a snad i původně) zasvěcen P. Marii, v 80 letech 18. století byl zrušen a později rozbořen. Jeho základy byly poprvé odkryty archeologickým výzkumem v roce 1909, později ještě několikrát. Odtud víme, že měl obdélnou loď nevelkých rozměrů (délka lodi činila 7,40m, její šířka 5,60 m). Pozůstatky čtyřbokého přízedního pilíře v západní části lodi při její jižní straně by snad nasvědčoval, že zde původně byla tribuna. Na východě na loď navazovala apsida podkovovitého půdorysu. Základové zdivo na jižním boku této stavby bylo kladeno klasovitým způsobem, tedy technikou zvanou „opus spicatum“. Podle výbavy nalezené v hrobech sousedících s tímto kostelem se předpokládá, že stál již ve druhé polovině 10. století. V ose západního průčelí lodi byla dodatečně připojena hranolová věž. Její základové zdivo se liší od základového zdiva lodi a apsidy, základ narušil hrob, v němž byl nalezen brakteát krále Václava I. (1230-1253).

Konečně někdy v druhé polovině 10. nebo v raném 11. století dostala vnitřní část hradiště nové, tj. již třetí masívní opevnění. V této fázi bylo zbudováno i nové opevnění předhradí. Ale už v průběhu první poloviny 11. století osídlení předhradí a jeho opevnění pozvolna zaniká a v druhé polovině 11. století pak ztratila na významu i akropole.

Literatura:

J. E.WOCEL: Kostely románského slohu v Čechách. In: Památky archaeologické a místopisné 2. Praha 1857, s. 121; Bernhard GRUEBER: Die Kunst des Mittelalters in Böhmen I. Wien 1871, s. 65-66; Joseph NEUWIRTH: Geschichte der christlichen Kunst in Böhmen bis zum Aussterben der Přemysliden. Prag 1888, s. 17; F. J. LEHNER: Dějiny umění národa českého I., sv. 1. Praha 1903, s. 176-178; Jan HERAIN: Rotunda sv. Petra a Pavla na Budči. In: Budeč a okolí. Spis vydaný na oslavu tisícileté památky založení kostela sv. Petra a Pavla na Budči. Zákolany (Společnost přátel staroslavné Budče) 1905, s. 60-75; Karel GUTH: O datování rotundy na Budči. In: Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1917. Praha 1917, s. 50-51; Zdeněk WIRTH: Oprava kostela sv. Petra a Pavla na Budči. In: Památky archeologické 31 (roč. 1919). Praha 1919, s. 44-48; Karel GUTH: České rotundy. In: Památky archeologické 34 (roč. 1924-1925). Praha 1925, s. 146-149; Vojtěch BIRNBAUM: K otázce našich rotund. In: Památky archeologické 35 (roč. 1926-1927). Praha 1926, s. 173-175; Karel GUTH: Praha, Budeč a Boleslav. In: Svatováclavský sborník vydaný na památku 1000 výročí smrti knížete Václava Svatého 1. Praha 1934, s. 686-818; Václav RICHTER: O účelu československých rotund. In: Český časopis historický 42. Praha 1936, s. 275-276, 453-483; Václav MENCL: Architektura předrománských Čech. In: Umění 7. Praha 1959; Dobroslav LÍBAL: Raně středověký vývoj kostela sv. Petra a Pavla na Budči. In: Umění 29. Praha 1981, s. 395-398; Petr MACEK: Rotunda sv. Petra a Pavla na Budči. In: Zprávy památkové péče 52. Praha 1992, s. 6-13; Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 98-100; Petr SOMMER: Archeologický výzkum budečského hradiště v letech 1929 a 1931. In: Archeologické rozhledy 30. Praha 1978, s. 172-185, 240; M. ŠOLLE: Rotunda sv. Petra na Budči podle nových objevů. In: Archaeologia historica 7. Brno 1982, s. 443-452; Zdeněk VÁŇA: Vnitřní opevnění Přemyslovské Budče. In: Památky archeologické 80. Praha 1989, s. 123-158; Miloš ŠOLLE: Rotunda sv. Petra a Pavla na Budči. In: Památky archeologické 81. Praha 1990, s. 140-207; Miloš ŠOLLE: Kostel P. Marie na Budči (okr. Kladno) podle archeologického výzkumu v letech 1975-1980. In: Památky archeologické 82. Praha 1991, s. 231-265; Zdeněk VÁŇA: Přemyslovská Budeč. Archeologický výzkum hradiště v letech 1972-1986. Praha 1995; Andrea BARTOŠKOVÁ: K současnému stavu zhodnocení archeologického výzkumu budečské akropole. In: Archeologické rozhledy 48. Praha 1996, s. 300-310; Andrea BARTOŠKOVÁ: Rekapitulace archeologického výzkumu Budče. In: Archeologické rozhledy 49. Praha 1997, s. 300-310; Andrea BARTOŠKOVÁ: Budeč. Alfried WIECZOREK / Hans-Martin HINZ (ed.): Europas Mitte um 1000. Handbuch zur Ausstellung Bd. 1. Stuttgart 2000, s. 397-400; Andrea BARTOŠKOVÁ: Budeč. In: Alfried WIECZOREK / Hans-Martin HINZ (ed.): Střed Evropy okolo roku 1000. Příručka a katalog k výstavě. Stuttgart / Praha 2002, s. 140-141; Jiří SLÁMA: Budeč v době vlády prvních přemyslovských knížat. In: Budeč 1100 let (905-2005). I. archeologie a historie. Kladno 2005, s. 47-69; Andrea BARTOŠKOVÁ: Budeč: Významné mocenské centrum prvních Přemyslovců. Praha 2014; Andrea BARTOŠKOVÁ: Budeč. In: Pavel KOUŘIL (ed.): Velká Morava a počátky křesťanství. Brno 2014, s. 258-262; Jarmila ČIHÁKOVÁ / Martin MÜLLER: Malostranský kostel sv. Václava v geometrickém světle středoevropských rotund. In: Staletá Praha roč. 31/2015, s. 33-35.